Sranda a vše kolem něj

Kapka poezie

        

Kam odcházíš?

 

Kam odcházíš můj milovaný andílku?

Vždy jsem toužil býti ti nablízku,

celé své srdce jsem ti dal,

jenom tvé štěstí jsem si přál...

Život bez tebe nemá cenu,

bez tebe, já brzičko zhynu...

 

Kam odcházíš světlo mého života?

V mém srdci zůstane jen temnota,

tvůj úsměv pro mě blahem byl,

bez tebe já nebudu míti sil...

Nebudu mít sil tu býti dál,

proč jen mi tě osud vzal?

 

Kam odcházíš má voňavá květinko?

Naději dej mi alespoň malinko,

naději že tvé srdce bude dále tlouci,

naději, že nepodlehne té kruté moci...

Moci smrti jež se bojí každý,

miluju tě lásko a to navždy...

 

Kam odcházíš? Já s tebou chci jít,

tvé objetí já navždy chci mít...

Tvůj tep již mizí, tvůj dech se krátí,

neboj se lásko, naše štěstí se nám vrátí...

Žíly mé chlad nože poznávají,

naše duše spolu odplouvají...

Útěk

Autor neznámý

 

Po schodech do nebe tichounce kráčím,

ze zdola řvou na mne ať vrátit se ráčím.

Já ale na Zemi nemám už poslání,

proč myslí, že mi v mém útěku zabrání?

 

Zoufale žádám, prosím Vás, pusťte mě!

A moje tělo pak uložte do země.

Nééé, nechci už v tom pekle na světě být!

 

Vrazi mí, prosím Vás, nechte mě jít!

        

Žiletka

Autor neznámý

 

Hlavu má zvrácenou, zmáčené vlasy,

za dveřmi slyší ty zmatené hlasy,

je pozdě spílat jí, prosit a křičet,

teď už vám zbyde jen nad hrobem brečet...

 

Vzala si poslední kapičku života,

nad jejím tělem se světýlko mihotá...

Nechala po sobě poslední psaní,

je hrozně nešťastná pohleďte na ní...

 

V listě co nechala bylo jen psáno,

to co se stalo prý bylo už dáno..

 

Strašně se trápila nemohla dál,

někdo jí naději na štěstí vzal.

Ten kdo to způsobil, vůbec nic netuší,

Sladce si usíná, spánek nic neruší...

 

Ona je v rakvi na prsou hlínu,

kdo za to může, kdo nese tu vinu???

 

Byla tak šťastná když prvně s ním tančila,

studená žiletka všechno to skončila...

Řekl, že lásku jí nemůže dát,

pokaždé přišel si na chvíli hrát.

Vždycky, když odešel v slzách se topila,

když cítila samotu, tak vínem se opila...

 

Pro mě je hrdinkou, vzdala se života,

to já jsem srab a ničí mě samota... 

        

Druhý lístek

Jan Cimický

 

Řekla mi kdysi

dívka ve vlaku,

,,náš život je jen pomalé umírání

na cestě plné bodláků".

Zda měla pravdu, nepátral jsem ani.

 

Vím jen, že po zimě přijde tání,

a někdy, tak náhle, pokud vím,

překvapí nás už za svítání,

překrásným ránem slunečným.

 

Láska je prý krutá. Nevím o tom.

Potkala mě náhle. Nevím jak.

A co bylo předtím a co potom,

nevzpomínám si, ale je to tak.

 

Bloudili jsme lásko, kde se dalo.

Chvíli tam, pak zase nazpátek,

jako víla s princem, co natrvalo

přišli na svět z dětských pohádek.

        

Ozvěny

Vladimír Kříž

 

Ve všem se mi vracíš

tak jako v zimě přicházívá sníh

Jsi tichým pohlazením deště

když šumí ve větvích

I láskou vzdálenou

jež něžná jako dech

teď znovu se mi připomíná

A zase

cítím tvé rty

ve sklence vína

jež sládne jako v polibcích

Pak znovu ozvěna

přinese tvůj smích

tak jako dávný cinkot

zvonků stříbrných...

        

Zbytečná láska

Karel Kryl

 

Jak kvítek, který vadne, jak světlo lampy za dne, jak pousmání chladné jsi zbytečná,

jak prach, jenž na stůl sedne, jak dálky nedohledné, jak odmocnina z jedné jsi zbytečná

jak suché větve lísky, jak rozfoukané třísky, jak žluté pouštní písky jsi zbytečná,

jak v mracích světlo luny, jak pod hladinou duny, jak roztříštěné čluny jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko.

Jak polámané meče, jak zmrzlé kvítky kleče, jak mlýn, v němž není mleče, jsi zbytečná,

jak zaskřípění klíče, jak bez násady rýče, jak polovina míče jsi zbytečná

jak promarněná rada, jak stará kůže hada, jak cit, když kvete zrada, jsi zbytečná,

jak nevyhrané bitvy, jak staré kroje z Litvy, jak tupé ostří břitvy jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko.

Jak vzpomínky, jež bolí, jak svazek starých rolí, jak stará děvka s holí jsi zbytečná,

jak obehrané skladby, jak rozbourané hradby, jak hlas, jenž křičí z klatby, jsi zbytečná,

jak plachetnice v ledu, jak had, jenž nemá jedu, jak spor, jenž marně vedu, jsi zbytečná,

jak prsten, který tísní, jak strom, jenž kvete plísní, jak svět, jenž zhrdl písní, jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko ...

        

Mince

 

Život má dvě strany mince

Někdy padne orel, jindy panna

Ty vybíráš si cestu sám

Jednou jdeš sem a jindy tam

Ona nikdy není přesně daná

 

Když cítíš se mizerně

A třeba ještě hůř Ti bude

Ber to jako špatný období

Časem to přejde a bude líp

Říkej si prostě – to půjde…

 

Zase se cítíš mizerně?

Máš se dívat lidem do očí

Za život se musíš prát

Možná nevyjde to kolikrát

Ale jednou, se karta otočí…